O mně
Jsem lékařka, psychiatr se specializací v oboru, momentálně na rodičovské dovolené. Dnes žiju spokojený a klidný život. Mám šťastnou a zdravou rodinu a práci, která mne baví a naplňuje. Jednou týdně dojíždím do soukromé ambulance předávat lidem svou energii a zkušenostmi získané rady. Ze své práce mám dobrý pocit, protože vím, že svým klientům dávám to nejdůležitější: Pochopení a uklidnění. Zároveň poskytuji bezpečný prostor pro jejich emoce a pocity. Pomáhám s nadhledem a radostí, zároveň hlubokou pokorou a uvědoměním, že i mí pacienti jsou mými učiteli a práce s nimi je darem.
Nebylo to tak ale vždycky.
Ještě před pár lety jsem pracovala ve státní klinice na akutním psychiatrickém oddělení. Tato práce byla velmi náročná a její vykonávání v předem nastaveném systému mi z vícero důvodů nevyhovovalo.
Pracoviště, na kterém jsem se pohybovala sice nabízelo vysoce specializovaný přístup, moderní preparáty a metody. Ano, viděla jsem, jak se stav pacientů během hospitalizace v průběhu dnů často lepšil a že právě pobyt v nemocnici byl tím nejlepším řešením, které mohlo pro daného člověka v daný čas přijít.
Jenže léčba pacientů na akutním oddělení trvala maximálně pár týdnů. Po té se k doléčení odesílali dál, buď na lůžko následné péče, do stacionáře, anebo domácí péče. Neviděla jsem tedy, jak se lidem daří i po těchto náročných týdnech hospitalizace. Jaký nabírá jejich život směr a jak se vyvíjí jejich stav.
Navíc mne trápilo, že jediná pomoc, kterou nabízím, jsou léky.
Někdy jsem si připadala jako takový lidský opravář. Vše hezky diagnostikovat, zaléčit (ideálně co nejrychleji) a pak rychle propustit nebo přeložit. Některým pacientům to vyhovovalo, ale někteří by jistě uvítali celistvější přístup a ti se museli cítit zklamaní. S tím jsem moc dělat nemohla. Má práce mne bohužel postupně přestala naplňovat a já se začala cítit vyhořelá.
V roce 2019 jsem složila atestaci z oboru a narodila se nám dcerka. Potom přišla pauza, pracovní starosti šly samozřejmě stranou a já si mohla začít užívat mateřství.
Jenže čirou radost z nové životní role mi začaly kazit zdravotní obtíže. Po různých vyšetřeních bylo vyslověno podezření na autoimunitní onemocnění, které se nakonec také nepotvrdilo a ani nevyloučilo. Tento vyšetřovací proces mne jen ujistil v tom, že klasická západní medicína není vševědoucí a všemocná, naopak je mnoha ohledech až přespříliš pragmatická, exaktní, chladná a nelidská. Navíc, v roli pacienta jsem si uvědomila, co té naší lékařské vědě tak chybí a začala přemýšlet o životě, zdraví a nemocech mnohem hlouběji a jinak.
Vrhla jsem se do studia českých i zahraničních knih. Absolvovala jsem spousty online odborných seminářů a také se přihlásila psychoterapeutický výcvik. I přesto, že se mi ta pomyslná mozaika pozvolna skládala, scházela mi tam celistvost a hloubka.
Začala jsem tedy vyhledávat informace v knihách dotýkajících se východních způsobů myšlení a víry. Touto cestou se naše medicína nevydává už vůbec, ale již nyní jsem si jistá, že právě tato oblast obsahuje takové hodnoty, které západu velice chybí. Nabyla jsem dojmu, že absence spirituality a víry v naší kultuře značnou měrou napomáhá chaosu, nejistotě a vzniku (nejen) psychických onemocnění.
Teprve nyní mi to začalo dávat celé smysl. Začala jsem vidět více komplexně. Zároveň pomalu, ale jistě, se mi začaly v hlavě rodit plány na to, jak začít lidem nabízet víc, než doposud. Jak pojmout věci jinak, než dřív.
Motivovaná a plná nových znalostí jsem v létě 2020 nastoupila zpět na jeden den v týdnu do ambulance. Tu změnu jsem pocítila, nadšení bylo veliké. Pojala jsem svou práci jinak a začala v ní dělat věci lépe a smysluplně.
Na každého pacienta pohlížím jako na unikátní lidské stvoření se svým jedinečným, neopakovatelným životním příběhem. Naslouchám, vysvětluji, uklidňuji, pomalu měním způsob myšlení, šířím osvětu a motivuji ke změně v té oblasti, ve které tělo i duše strádá.
Plně rozumím tomu, že člověk v těžké situaci hledá především pochopení a čas toho, na koho se obrací. Každému poskytuji vhled do problému okem profesionála s lékařským vzděláním, několikaletou praxí a především porozuměním a nadhledem tak, aby pochopil, co a proč se mu právě děje a že řešení existuje. Pro každého je jiné.
Věřím, že každý z nás může žít spokojený a klidný život. Čím dříve si toto uvědomíme, tím dříve můžeme hledat nástroje a způsoby pro návrat ke své rovnováze.
On-line již brzy
Dalším krokem tohoto webu bude založení on-line služeb. Přesto, že koncept toho, jak bude poradna fungovat, je již „na papíře“, je třeba si uvědomit, že on-line prostor, kromě hromady pozitiv, skýtá i mnohá úskalí, která je nutné je ošetřit natolik, aby byla zajištěna bezpečnost pro obě strany. Tak prosím vydržte, možná to ještě nějaký pátek potrvá, než se uvidíme přes kameru. Už nyní ale můžete omrknout některé články, nebo si stáhnout eBook.