O mně

Jsem lékařka, psychiatr se specializací v oboru, momentálně na rodičovské dovolené. Dnes žiju spokojený a klidný život. Mám šťastnou a zdravou rodinu a práci, která mne baví a naplňuje. Jednou týdně dojíždím do soukromé ambulance předávat lidem svou energii a zkušenostmi získané rady. Ze své práce mám dobrý pocit, protože vím, že svým klientům dávám to nejdůležitější:  Pochopení a svůj čas. Zároveň poskytuji bezpečný prostor pro jejich emoce a pocity.  Pomáhám s nadhledem a radostí, zároveň hlubokou pokorou a uvědoměním, že i mí pacienti jsou mými učiteli a práce s nimi je darem.  

Nebylo to tak ale vždycky. 

Ještě před pár lety jsem pracovala ve státní klinice na akutním psychiatrickém oddělení. Tato práce byla velmi náročná a její vykonávání v předem nastaveném systému mi z vícero důvodů nevyhovovalo.

Pracoviště, na kterém jsem se pohybovala sice nabízelo vysoce specializovaný přístup, moderní preparáty a metody. Ano, viděla jsem, jak se stav pacientů během hospitalizace v průběhu dnů často lepšil a že právě pobyt v nemocnici byl tím nejlepším řešením, které mohlo pro daného člověka v daný čas přijít.

Jenže léčba pacientů na akutním oddělení trvala maximálně pár týdnů. Po té se k doléčení odesílali dál, buď na lůžko následné péče, do stacionáře, anebo domácí péče.  Neviděla jsem tedy, jak se lidem daří i po těchto náročných týdnech hospitalizace. Jaký nabírá jejich život směr a jak se vyvíjí jejich stav.

Navíc mne trápilo, že jediná pomoc, kterou nabízím, jsou léky.

Někdy jsem si připadala jako takový lidský opravář. Vše hezky diagnostikovat, zaléčit (ideálně co nejrychleji) a pak rychle propustit nebo přeložit. Některým pacientům to vyhovovalo, ale někteří by jistě uvítali celistvější přístup a ti se museli cítit zklamaní. S tím jsem moc dělat nemohla. Má práce mne  bohužel postupně přestala naplňovat a já se začala cítit vyhořelá. 

V roce 2019 jsem složila atestaci z oboru a narodila se nám dcerka. Potom přišla pauza, pracovní starosti šly samozřejmě stranou a já si mohla začít užívat mateřství.

Jenže čirou radost z nové životní role mi začaly kazit zdravotní obtíže. Po různých vyšetřeních bylo vyslověno podezření na závažné neurologické autoimunitní onemocnění, které se nakonec také nepotvrdilo a ani nevyloučilo. Celý vyšetřovací proces mne jen ujistil v tom, že klasická západní medicína není vševědoucí a všemocná, naopak je mnoha ohledech až přespříliš pragmatická, exaktní, chladná a nelidská. Navíc, v roli pacienta jsem si uvědomila, co té naší lékařské vědě tak chybí a začala přemýšlet o životě, zdraví a nemocech mnohem hlouběji a jinak.

Vrhla jsem se do studia českých i zahraničních knih. Absolvovala jsem spousty online odborných seminářů a také se stala frekventantkou ve výcviku kognitivně behaviorální terapie. I přesto, že se mi ta pomyslná mozaika pozvolna skládala, scházela mi tam celistvost a hloubka.

Začala jsem tedy vyhledávat informace v knihách dotýkajících se východních způsobů myšlení a víry. Touto cestou se naše medicína nevydává už vůbec, ale již nyní jsem si jistá, že právě tato oblast obsahuje takové hodnoty, které západu velice chybí. Nabyla jsem dojmu, že absence spirituality a víry v naší kultuře značnou měrou napomáhá chaosu, nejistotě a vzniku (nejen) psychických onemocnění.

Motivovaná a plná nových znalostí jsem v létě 2020 nastoupila zpět na jeden den v týdnu do ambulance. Tu změnu jsem pocítila, nadšení bylo veliké. Pojala jsem svou práci jinak a začala v ní dělat věci lépe a smysluplně. 

Na každého pacienta pohlížím jako na unikátní lidské stvoření se svým jedinečným, neopakovatelným a často i těžkým životním příběhem.

Nabízím svůj čas a pochopení. Naslouchám a nabízím komplexní řešení dané situace. Pokud o to zároveň sám pacient stojí, tak se snažím, aby porozuměl důvodu svých obtíží. Každému poskytuji vhled do problému okem profesionála s lékařským vzděláním, několikaletou praxí a především porozuměním a nadhledem.

Dnes mohu s klidným srdcem říci, že je mi radostí a zároveň ctí provázet lidi životem, od těch nejtěžších chvil po ty radostnější. Být tím tichým pozorovatelem a podporou.

Ve zkratce:
  • Jsem absolventkou oboru Všeobecného lékařství na Lékařské fakultě v Hradci Králové Univerzity Karlovy.
  • V letech 2013-2019 pracovala na Psychiatrické klinice ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze
  • Během specializačního vzdělávání jsem se věnovala také výuce českých i zahraničních studentů medicíny
  • V roce 2019 jsem složila atestační zkoušku z oboru Psychiatrie
  • Od roku 2018 pracuji v psychiatrické ambulanci Therapia Viva s.r.o. na Karlově náměstí
Během své profesní dráhy jsem:
  • Absolvovala předatestační přípravný psychoterapeutický kurz s nácvikem psychoterapeutických dovedností
  • Nastoupila do pětiletého výcviku v Kognitivně behaviorální terapii v Mezinárodním institutu KBT Odyssea 
  • Založila projekt Chytni balanc, který se věnu osvětě a destigmatizaci psychických onemocněních na sociálních sítích
  • Jsem členou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, České lékařské společnosti a spolku Mladí lékaři
  • Spolek Mladí lékaři zastupuji na Ministerstvu zdravotnictví České republiky v Pracovní skupině pro Telemedicínu

Ve své práci s dospělými klienty se věnuji širokému spektru psychiatrických diagnóz, zejména úzkostným a depresivním poruchám, také poruchám z okruhu psychotických onemocnění, afektivním poruchám, duševním poruchám vzniklým organickým poškozením mozku, poruchám příjmu potravy, poruchám osobnosti či poruchám aktivity a pozornosti.

On-line již brzy

Dalším krokem tohoto webu bude založení on-line služeb. Přesto, že koncept toho, jak bude poradna fungovat, je již „na papíře“, je třeba si uvědomit, že on-line prostor, kromě hromady pozitiv, skýtá i mnohá úskalí, která je nutné je ošetřit natolik, aby byla zajištěna bezpečnost pro obě strany. Tak prosím vydržte, možná to ještě nějaký pátek potrvá, než se uvidíme přes kameru. Už nyní ale můžete omrknout některé články, nebo si stáhnout eBook.