Za celou dobu své psychiatrické praxe se setkávám s opakujícími se otázkami. Ty považuji za výsledek stále nízké informovanosti, stigmatu duševních poruch a psychiatrie jako takové. Pokud máte k duševnímu onemocnění jakýkoliv vztah, mrkněte dolů, třeba najdete odpověď na některou ze svých otázek, které vám vtají v hlavě.
1. Vygumujou mi antidepresiva mozek?
Ne. Podstatou deprese je nedostatek serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Antidepresiva tuto příčinu odstraňují vícero mechanismy, jako například blokádou receptorů pro daný neurotransmiter (a tím pádem zvýšení jeho koncentrace v místě, kde je potřeba tj.v synaptické štěrbině), přímým ovlivněním receptorů nebo inhibicí jejich degradace. Mimochodem, antidepresiva se neužívají pouze k léčbě deprese, ale také k terapii úzkosti, o které jsem sepsala tento eBook. Tyto léky vám tedy naopak dodávají to, co vám chybí a nic vám nemažou. A už vůbec ne mozek 🙂
2. Fakt se v léčebnách se svazuje a oblbuje práškama?
Ne. Pokud se tam mechanicky omezuje – používáním kurtů, nebo farmakologicky – tlumícími léky, je to vždy z důvodu těžkého narušení psychického stavu. Těmito stavy jsou nejčastěji akutní psychozy (akutní psychotické ataky, ataky schizofrenie), akutní intoxikace, manické epizody a delirentní stavy. Tedy stavy doprovázené neklidem, agitovaností, nepředvídatelností stavu a zhoršenou spoluprací pacienta. Jsou to tedy stavy, ve kterých dotyčný ohrožuje sebe či okolí. Za takových okolností je ošetřující personál nucen přistoupit k omezovacím prostředkům, protože jinak by pacient mohl způsobit škodu na zdraví sobě nebo někomu jinému.
Jejich použití je vždy zaznamenáváno do zdravotnické dokumentace a je indikováno lékařem. Ze zkušeností vím, že se vždy omezuje tu nejkratší možnou dobu. Nikdo v léčebně nemá potřebu kurtovat, mučit ani trýznit psychiatrické pacienty.
3. Můžu se stát závislým na antidepresivech?
Nemůžete. Podstatnou charakteristikou syndromu závislosti na návykové látce je TOUHA po užívání určité látky. Lidé trpící závislostí (na alkoholu, tabáku či jiných návykových látkách) splňují kriteria závislosti a to, že:
- Mají silnou touhu nebo puzení užívat látku
- Prodělají odvykací stav, pokud se snaží látku nebrat
- Mají potíže v kontrole užívání látky
- Mají potřebu navyšovat užívanou látku k dosažení kýženého efektu - vzniká na ně tzv. tolerance
- Postupně zanedbávají jiné potěšení nebo zájmy
- Pokračují v úžívaní i přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků (čerpáno z MKN-10; Mezinárodní klasifikace nemocí)
Ani jednu z výše uvedených charakteristik závislosti antidepresiva nesplňují. Nicméně, jako u každých léků na lékařský předpis je ale potřeba počítat s tím, že se jejich nasazení a pak eventuální vysazování děje pod kontrolou vašeho psychiatra.
4. Co když si se mnou můj psychiatr moc nepovídá?
Vztah vás, jako pacienta a vašeho lékaře je základním kamenem úspěšné léčby. Svému psychiatrovi byste měli plně důvěřovat a být s ním spokojeni. Pokud tedy máte opravdu pocit, že ho nezajímáte, buď mu to řekněte (lze tím budovat terapeutický vztah a i on má zpětnou vazbu), nebo ho změňte. Upřímně si ale myslím, že podstatou tohoto problému bývá často neporozumění práce psychiatra.
Zaprvé : Psychiatři bývají mnohem lepší posluchači než vypravěči (samozřejmě nemohu mluvit za všechny). Během kontrolního vyšetření, které trvá obvykle 15-40minut, se pacienta především vyptávají a poslouchají, současně vyhodnocují situaci, všímají si nonverbálních signálů a řeči těla, dělají si komplexní obraz a zvažují varianty léčby (terapie, medikace – jaká, kolik, kdy…). Toto vše se většinou děje během toho, co vy vyprávíte a on vám tiše naslouchá..
Za druhé : Možná očekáváte takové to pravidelné hodinové povídání o dětství, potížích s partnerem nebo matkou, o vašich myšlenkách a emocích, patří do rukou terapeuta. Tomu se říká psychoterapie a provádí jí psychoterapeut.
5. Aha, a kdo je psychoterapeut?
Terapeut je člověk, který „léčí slovem“ a pomocí specifických metod dokáže zmírnit vaši psychickou nepohodu. Psychoterapeutem může být jak psychiatr, tak psycholog a v podstatě kdokoliv jiný, kdo má psychoterapeutický výcvik.
ALE psychoterapeutický výcvik není součástí výuky na medicíně ani předatestačního vzdělávání psychiatrů. Je to jakýsi „bonus“ a vlastně nadstandart, který má každý psychiatr ve své režii a je pouze v jeho zájmu, zda si ho udělá. Mimochodem, výcviky v České republice trvají minimálně 3roky (průměrně 5 let, některé dokonce 7 let) a jsou časově i finančně náročné.
6. Můžu s antidepresivy řídit auto?
Řízení motorových vozidel a obsluha strojů nepřipadá v úvahu, pokud se u vás projevuje po užívání antidepresiv ospalost, útlum, zhoršené soustředění, rozmazané vidění nebo stavy zmatenosti. Tyto problémy se nejpravděpodobněji budou dít po užití antidepresiv se sedativním a hypnotickým účinkem, tedy těch, které se užívají na noc a jejich efekt „dobíhá“ ještě druhý den ráno. Pokud tedy ráno po předchozím užití léku daný problém nemáte, tak by s řízením auta neměl být problém.
Léky, po jejichž požití byste za volant usedat určitě neměli, jsou benzodiazepinová anxiolytika (Neurol, Rivotril, Oxazepam, Diazepam atd.).
7. Můžu s žít antidepresivy normální život nebo být třeba úspěšný?
Ano, samozřejmě že můžete. Je spousta lidí, kteří antidepresiva a jiná psychofarmaka užívají a žijí nomální život. Tyto lidi byste v davu nepoznali, chodí normálně do práce, mají rodiny, starají se o své příbuzné, jezdí na dovolené…
8. Jsou psychiatričtí pacienti jsou násilníci?
V těch nejvážnějších případech, kdy u daného člověka dojde k dekompenzaci onemocnění a nedostane se mu včas adekvátní léčby, se může stát, že dojde k násilí. Případů, kdy dojde k násilí vůči druhé osobě je málo. Pokud se to děje, tak je to nejčastěji v důsledku paranoidního BLUDU, což je nevývratné a mylné přesvědčení o realitě.
Paranoidní bludná produkce doprovázená poruchami chování se vyskytuje nejčastěji u schizofrenie nebo akutní intoxikace psychostimulancii (v ČR nejčastěji pervitinem). Nemocný může mít například pocit, že je pronásledován agenty a tak se jim rozhodne uprchnout (například leze do špatně přístupných míst, nebo se naopak zabarikáduje v bytě, zapomene jíst, pít, nedostatečně se obleče do mrazu a podobně). Vyložené páchání násilí na druhé osobě se ale děje málo. Drtivá většina psychiatrické klientely, zejména té v ambulantní péči, násilná rozhodně není.
9. Zná psychiatrie léčbu nemocí?
Ano. Psychiatrická věda je založená na výzkumech, vědeckých poznatcích stejně jako každá jiná medicínská věda. Psychiatrické léky jsou stejně účinné jako např.léky na vysoký krevní tlak.
10. Jaký je rozdíl mezi psychiatrem a psychologem?
Psychiatr má vystudovanou lékařskou fakultu, obor všeobecné lékařství. Má titul MUDr. – je to tedy doktor medicíny. Po dokončení školy nastoupil (nejpravděpodobněji) na lůžkové psychiatrické oddělení, kde získával potřebnou praxi pět let, než mohl složit specializační zkoušku – atestaci – v oboru. Může předepisovat léky.
Psycholog má dokončených pět studia oboru Psychologie – buď jako pětiletý magisterský obor, nebo tříletý bakalářský s navazujícím dvouletým magisterským. Má titul Mgr. (eventuelně PhDr. pokud má doktorát) Psychologii je možno studovat na některých pedagogických a filozofických fakultách, dále na fakultě sociálních studií MU v Brně a Pražské vysoké škole psychosociálních studií (zdroj : Wikipedia). Psycholog vystudoval tedy humanitní vědy. Léky vám nemůže předepsat. Po dokončení vysoké školy může jít pracovat do zdravotnictví (klinický psycholog), nebo třeba do školství či personalistiky a podobně. Na klinických pracovištích, v psychiatrických léčebnách a akutních psychiatrických lůžkách nemocnic spolu psycholog a psychiatr často spolupracují.
A zároveň, oba dva si mohou dodělat psychoterapeutický výcvik a po té pracovat jako terapeuti.
11. Už svý problémy nezvládám, můžete mi napsat lehký antidepresiva?
Pokud nezvládáte situaci a proto jste dorazili do ordinace, udělali jste dobře. Léky po vyšetření mohu předepsat,když vyhodnotím, že jsou potřeba. Ale LEHKÁ antidepresiva neznám, takové rozdělení neexistuje. To, co může být lehké/střední/těžké je deprese a její závažnost.
11. Seš psychiatr, nebudeš ty tak trochu divná?
No myslím si, že žiju „normální“ život, mám skvělou a hlavně zdravou rodinu (co díky Bohu ustála covid), práci, která mne baví, střechu nad hlavou a „co do huby“, mám se zkrátka dobře a úplně divná si nepřipadám. Ale tak pod svícnem je největší tma, takže to ať posoudí ostatní, že. Více o mně si přečtete ZDE.
Psychiatři jsou vesměs lékaři, kteří jsou lidumilové, proto jsme si psychiatrii vybrali jako svůj obor. Obecně se dělíme do dvou táborů. Ti biologicky orientovaní, maji v popředí svého zájmu psychofarmaka a nové metody moderní medicíny. Ten druhý tábor, terapeuticky orientovaní psychiatři, se více než na farmaka soustředí na pacientovy emoce, city a prožívání. Vlastně stejně, jako nás pan profesor Höschl dělí na práškaře a duchaře.
Navíc, máme to někdy fakt těžký. Doktoři v jiných oborech medicíny mají k dispozici spousty vyšetření z odběrů, zobrazovacích metod, z klinických vyšetření – proklepávání kladívkem, poslechové nálezy z fonendoskopů, různých klinických testů a podobně. Psychiatři? Ať je současná medicína kde chce, přesto našim nejdůležitějším vyšetřovacím nástrojem jsme my sami. Naše osobnost, schopnost empatie, intuice a zkušenosti v kombinaci se znalostmi účinků farmak a medicíny.
Jmenuji se Anna Petříková a oboru psychiatrie se věnuji od roku 2013. Práci s lidmi ve zhoršeném/špatném psychickém stavu či životní krizi považuji za náročnou, přesto (a zejména) za neuvěřitelně naplňující, inspirující a motivující.