„…asi jsem zešílel… je mi strašně… pořád brečím… bojím se, že umřu… nespím, budím se… nemůžu se soustředit… musím pořád myslet na jídlo a počítám každou kalorii… někdy myslím i na to nejhorší…“. S těmito a řadou dalších stížností přicházíme do ordinací odborníků. Ale jak máme rozpoznat, jestli přišel opravdu čas na to, vyhledat pomoc?
Problémy, které vyžadují péči odborníka – psychiatra, jsou naše vnitřní stavy, které nám již brání v každodenních běžných činnostech, fungování nebo nám život přinejmenším znepříjemňují a zatěžují nás. Rozdíly mezi psychiatrem, psychologem a psychoterapeutem vysvětluji v tomto článku.
Zaprvé, je tedy potřeba vyhodnotit situaci jako takovou, která nám doopravdy vadí a chceme s ní něco udělat. Položme si tedy otázky:
- Jaký vliv má to, jak se zrovna cítím, na kvalitu mého života?
- Dělám něco, co jsem dřív nedělal?
- Jak mne vnímá má rodina, mí nejbližší?
- Má to, jak se poslední dobou cítím, vliv i na mé chování?
- Cítil/a jsem se už někdy podobně? Pokud ano, jak dlouho to trvalo?Jak jsem to tehdy řešil/a?
Zadruhé je tu ještě jedna neméně důležitá otázka. Zeptejme se sami sebe, jestli jsme už vyčerpali všechny „neodborné“ možnosti. Víme, že je naše nálada pod psa už delší dobu a že náš spánek stojí taky za starou belu…ale udělali jsme sami něco pro to, aby se to zlepšilo? Zkoušeli jsme do svého života začlenit víc pohybu? A naopak, jak umíme odpočívat? Dokážeme být a žít jen tím, co je právě teď a nezaobíráme se zbytečně jinými myšlenkami na to, co bylo nebo může být? Nemůžeme usnout, protože čumákujeme ještě pět minut před spaním do telefonu? Nebo žijeme v prostředí, ve kterém se z nejrůznějších důvodu necítíme dobře?
Zrevidujte si svůj život. Udělejte si na sebe chvíli, zasloužíte si ji. Popřemýšlejte. V tichosti. Sami. Se svými pocity. A pokud vyhodnotíte, že jste udělali, co bylo ve vašich možnostech a pořád se cítíte na nic, tak vám dobrou radu dám.
Odbornou pomoc určitě vyhledejte. Není se totiž za co stydět ani se čeho bát. Ano, opravdu to tak je. Stejně, jako jdete ke svému obvodnímu lékaři, když máte kašel nebo vysoký krevní tlak, můžete vyhledat pomoc psychiatra/psychologa či psychoterapeuta, když na konci tunelu nevídíte světlo a cítíte se na nic.
Vzít svůj život do vlastních rukou je známka velké MOCI, ne nemoci.
K dispozici je síť pracovišť, na které se lze obrátit. Pro akutní případy lze využít linky důvěry (pro každý kraj jiné tel.číslo, jsou nonstop a zdarma), linku bezpečí (děti a studenti do 25let; tel. 116 111; zdarma, nonstop), linku první psychické pomoci (tel. 116 123), krizová centra nebo ambulance psychiatrických oddělení nemocnic. V těchto zařízeních vás vezmou bez objednání, nadruhou stranu je třeba počítat s tím, že je to taková první zastávka a je zejména pro lidi, kteří řeší akutní problém.
Pokud se váš problém vleče delší dobu a máte kapacitu na to se někam objednat a vyčkat, využijte sítě ambulantních psychiatrů, psychologů či psychoterapeutů. Větší sdružení psychologů a terapeutů teď poskytují služby on-line formou. Nebývají ale hrazeni z veřejného pojištění a musíte si je zaplatit sami. Fajn je to, že jsou mnohem dostupnější a nemusíte čekat týdny na setkání.
Poslední dobou se do popředí dostává také mobilní aplikace NEPANIKAŘ, pro lidi trpící depresí, úzkostnou poruchou, sebepoškozujícími sklony atd. Ke stažení je zdarma, z mého pohledu je její prostředí velice přehledné a uživatelsky přívětivé. Já jsem pro přehled napsala eBook Často na trní, právě pro ty, kteří trpí úzkostnou poruchou. Ke stažení je zdarma ZDE.
Co se týče osobní návštěvy většiny psychiatrických, psychologických a psychoterapeutických ordinaci, jejich čekací lhůty jsou dlouhé, proto si myslím, že se nevyplácí čekat do poslední chvíle, ale rovnou se objednat. Návštěvy u psychiatra vám hradí pojišťovna. Někteří psychologové a terapeuti pojišťovnou propláceni jsou, nicméně ti jsou často velice vytížení. K dispozici tedy bývají ti, které si musíte zaplatit sami. Částky se pohybují od zhruba 600kč do 1600kč/hod, záleží na lokaci.
Takže hlavu vzhůru! Není se čeho bát, ani se za co stydět, my nekoušeme 🙂
Jmenuji se Anna Petříková a oboru psychiatrie se věnuji od roku 2013. Práci s lidmi ve zhoršeném/špatném psychickém stavu či životní krizi považuji za náročnou, přesto (a zejména) za neuvěřitelně naplňující, inspirující a motivující.