Z prvního vyšetření u psychiatra mívá spousta lidí strach. Stydí se za své současné potíže, cítí se opravdu zle, neví co se jim děje, co je vůbec za dveřmi ordinace čeká a navíc ta představa, že budou někomu cizímu v bílém plášti vyprávět o svých potížích, je pro někoho možná děsivá. Honí se jim hlavou myšlenky typu „to bude trapné…bude si myslet, že jsem blázen…. takový případ tam ještě něměli…. třeba mě zavřou do blázince… nadopujou mě práškama a bude ze mě gumák “ a podobně. Navíc a bohužel, přes silnou stigmatizaci psychiatrie i v 21.století, se sami sebe ptají na jednu z otázek, které jsem zpracovala v TOMTO článku.
Tak vás tedy mohu uklidnit. Žádný z těch katastrofických scénářů se dít nebude. My jsme viděli a slyšeli už spousty příběhů a jen tak něco nás nevykolejí. Jsme takoví drsňáci a zároveň velcí lidumilové. Chápeme, že k nám jdete, protože už to jinak nejde a že hledáte pomoc a ne soud. A je dobře, že naši pomoc vyhledáváte.
Není to totiž léčba, ale právě její dlouhodobé odkládání, které ohrožuje psychické zdraví nejvíce.
Nerada bych zde paušalizovala metodiku všech ambulantních lékařů, protože se může trochu lišit. Mnou prováděné celkové (komplexní) vyšetření v soukromé ambulanci se standartně pohybuje do 60 minut. Kontrolní vyšetření v ambulancích jsou kratší, pohybují se mezi 15-30 minutami, nicméně doba záleží opět na každém z lékařů.
Na příjmových ambulancích v psychiatrických nemocnicích je tato doba většinou kratší (vyšetření není komplexní), zde je totiž nutná akutní a většinou farmakologická pomoc. Nepleťte si tato vyšetření prosím s rozhovorem v krizovém centru či telefonátem na lince důvěry. Tyto rozhovory mají jinou strukturu, než psychiatrické (zdravotní, lékařské) vyšetření a tím pádem i rozdílnou dobu trvání.
K prvnímu vyšetření je vhodné s sebou vzít i eventuelní lékařské zprávy (od jiných lékařů), výsledky vyšetření (MRI, CT mozku) či jakékoliv jiné podstatné dokumenty týkající se vašeho zdraví včetně seznamu aktuálně užívané medikace, pokud nějakou užíváte. Samozřejmě kartičku pojišťovny a občanský průkaz.
V úvodu se stručně seznámíme a po té začínáme rozhovor vaším životním příběhem, tak zvanou anamnézou, která je pro nás velmi důležitá. Abychom vaše současné potíže dobře pochopili a zasadili do celého kontextu vaší osoby, potřebujeme znát vaše rodinné, zdravotní, sociální, pracovní a osobní prostředí.
Naše spektrum otázek je tedy pochopitelně mnohem rozsáhlejší, než to, na které se vás vyptává například praktický lékař nebo neurolog. Ptáme se tedy mimo základních věcí, jako jsou vaše tělesná onemocnění, alergie a jiné užívané léky, také na vaši rodinu, na přítomnost psychických onemocnění v širším příbuzenstvu, často i na okolnosti vašeho porodu a ranného vývoje.
Na to, zda užíváte nějaké návykové látky jako alkohol, cigarety, drogy nebo i kávu. Vyptáváme se i na vaše dětství, to proto, abychom prohledali možné kořeny vašich potíží. Například i na adaptaci v kolektivu, chování na základní škole (důtky, dvojky z chování), také na to, jestli vás škola bavila nebo jestli jste spokojeni v zaměstnání. Na to, kde a s kým žijete a zda jste tak spokojeni, v jakém sociálním prostředí se pohybujete a zda máte kolem sebe přátele. Dostaneme se, pokud je to aktuální, i k současnému partnerskému vztahu.
Odběr anamnézy není výslech.
Naše otázky bývají otevřené, snažíme se tedy i o to, abyste měli dostatek času na to vyjádřit vše, co potřebujete. Při vyšetření byste se měli cítit příjemně a pokud jsou vám některé dotazy nepříjemné, máte plné právo na to je neodpovědět. S jistým stupněm nervozity samozřejmě počítáme, nicméně již během tohoto povídání by se měla budovat důvěra, v podstatě terapeutický vztah.
Po tomto dlouhém povídání následuje klasické psychiatrické vyšetření, na jehož základě vyhodnotíme status praesens psychicus (SPP). Není to zaklínadlo, ale je to přítomný stav psychický.
Neboli objektivní hodnocení vašeho souboru psychických jevů.
A to už jak fyziologických – přirozených, tak patologických – mimo normu. My psychiatři hodnotíme vaši orientaci – zda víte, kde a kdo jste, jaký je den, měsíc, rok. Ptáme se a zároveň pozorujeme, zda jste úzkostní či cítíte neklid, jakou máte náladu, jak se soustředíte a spíte. Dále vyhodnocujeme, zda netrpíte poruchami myšlení, nejčastěji tak zvanými bludy, nebo vnímání, tak zvanými halucinacemi. Sledujeme, jaké je vaše aktuální chování, zda ho máte pod kontrolou, jaké jsou vaše osobnostní rysy a mnoho dalších. Toto všechno se děje během doby rozhovoru s vámi.
Jiná odvětví medicíny mají k dispozici různá diagnostická zařízení, zobrazovací či laboratorní metody. My již moc nemáme. Tou nejspolehlivější a nejvíce osvědčenou psychiatrickou metodou je pozorování a rozhovor s psychiatrem 🙂
Závěrem klasického psychiatrického vyšetření je stanovení diagnozy, doporučení a předpis medikace, včetně vysvětlení jejich účinků a možných nežádoucích účinků. Takhle stručně a výstižně to lze pojmout a je to správně. Neméně důležité je vysvětlení toho, co se vám právě děje, uklidnění v současné situaci, podpora a samozřejmě odpovědi na vaše dotazy.
Nicméně to nejdůležitější, co se během prvního vyšetření uděje, jsem již předeslala dříve. Měli byste nabít dojmu, že o vás má lékař zájem a že mu můžete důvěřovat.
Vzájemná důvěra mezi lékařem a vámi je základním kamenem léčebného úspěchu.
Někdy se stane, že přijde klient ve velmi špatném psychickém rozpoložení, sám či v doprovodu blízkých a já vyhodnotím, že jeho stav je natolik závažný, že žádá intenzivní péči a dohled, která je možná pouze v režimu hospitalizace na psychiatrickém lůžku. V těchto případech se pak snažím o domluvu se samotným klientem i rodinou. Vysvětluji, že právě hospitalizace je velice potřebná akce sloužící k ochraně lidského zdraví onoho blízkého člověka. Je totiž spousta stavů, které se doma zvládají velmi obtížně a chráněné prostředí nemocnice je garancí jejich zvládnutí, přesto že se jí většina lidí brání.
Dlouhodobé odkládání léčby a předsudky a hodnocení lidí, kteří nemají dostatečný přehled o tom, co to duševní nemoci jsou, jsou pro lidi s psychickými problémy nejvíce zraňující.
Žijeme v 21. století, ve kterém se lidé s psychickou nemocí již neupalují, nekamenují a neizolují na okraje měst, ale především léčí, stejně jako lidé například s diabetem, vysokým krevním tlakem či nádory. Proto stále opakuji, že není třeba se nás bát.
Jmenuji se Anna Petříková a oboru psychiatrie se věnuji od roku 2013. Práci s lidmi ve zhoršeném/špatném psychickém stavu či životní krizi považuji za náročnou, přesto (a zejména) za neuvěřitelně naplňující, inspirující a motivující.
Dobrý den chtěl bych se zeptat jestli může být pomočování důvod k vyšetření na psychiatrii . Po vyšetření na urologie mě bylo řečeno že je vše v pořádku. S pomočováním se léčím od dětství
Dovolím si napsat, že po zjišťení, že poté co aspoň jednou navštívíte psychiatra, jste následně stigamtizovaní po zbytek života a to nejen společností, ale bohužel právě zdravotním personálem, který za jakýmkoli somatickým projevem bude hledat primárně psychiku, doporučuji návštěvu psychiatra si důkladně rozmyslet. Tahle diagnoza se s vámi potáhne po zbytek života a už nikdy z toho nevystoupíte. Dokud se sami psychiatři nezačnou ohrazovat proti stigmatizaci psychiatrických pacientů svými dalšími kolegy stanete se v budoucnosti s jistotou pacientem, jehož somatické potíže budou bagatelizovány i když budou objektivně prokazatelné.
Dobrý den, velmi mne mrzí Vaše negativní zkušenosti. Nicméně za sebe a mé kolegy mohu s klidným svědomím říci, že se sami sebe nestigmatizujeme a totéž neděláme ani s našimi pacienty. Společnost jako taková potřebuje čas, aby pochopila, že duševní zdraví bude v následujících letech a desetiletích větším tématem, než by si sama přála. Přeji klidný a pěkný den. AP